Možná je to znamení nebo čistě náhoda, ale Prague International Chess Festival byl v únoru 2020 poslední velký mezinárodní turnaj, jež se hrál před nástupem pandemie Covid-19 a nyní v červnu 2021 naopak otevírá bránu k cestě šachových nadšenců vstříc k turnajům hraných na opravdové šachové desce.

Více jak jeden rok tak bylo na čtyřiapadesáti polích pusto a prázdno. Stav totálního ustrnutí by nás mohl dovést k uvědomění, jak jsme ještě před nedávnem ke všemu přistupovali bezstarostně a jaksi automaticky. Nastala chvíle opět si začít vážit i zdánlivě samozřejmých věcí, nepřehlížet a užívat si jakýkoliv náznak krásy a tu výjimečnou začít zase patřičně oceňovat. Vztaženo na šachové dění, opět se nám začíná dostávat krásných kombinací, pozic a i celých partií, skrze které dochází k tolik potřebnému propojení tvůrců a obdivovatelů.

(slovenský velmistr Ján Plachetka vzpomíná na Lubomíra Kaválka)

V rámci letošního 3. ročníku Prague International Chess Festivalu byla poprvé udělena cena Lubomíra Kaválka za nejlepší partii turnaje. Ne bezdůvodně nese ocenění jméno nedávno zesnulého Česko-Amerického velmistra Lubomíra Kaválka. Právě on byl během své šachové kariéry mnohokrát oceněný za sehrání nejlepší, nejhezčí nebo chcete-li nejzajímavější partie. Není třeba zmiňovat nejznámější skvost Gufeld - Kaválek z roku 1962, ale rozhodně přikládáme partii Kaválek - Khodos z roku 1965, kterou velmistr Ján Plachetka připomněl a slovem přiblížil během vzpomínkového večera v rámci pražského festivalu.

Účastníci letošního festivalu byli evidentně na hru natěšení. Byli odpočatí, plni sil a odhodláni nechat na šachovnici vše. Ochota opustit rutinu, která v minulých letech občas pramenila z přehrání, vystoupala na nejvyšší možnou míru. Ponechání většího prostoru kreativitě vyneslo samotné protagonisty na vlnu euforie, odměnou pro diváky pak byly napínavé a bojovné souboje.

Pěkných partií jako žhavých adeptů na hlavní ocenění se objevilo hned několik, užší výběr byl definován každodenním vyhlášením partie daného kola. Celkem tři miniatury hlavní trofeje pro vítěze Masters turnaje nasbíral za partii kola polský velmistr Jan-Krzysztof Duda, jehož hra nutila jeho soupeře často k dlouhému zamyšlení. V prvním kole musel před polským velmistrem složit zbraně velmistr David Navara, který po partii vyzdvihl Dudův krásný převod střelce na b4, po kterém bílé figury již jasně dominovaly.

Hodinové zamyšlení polské jedničky Dudy již nad 14. tahem zadělalo na řádné drama v duelu s letošním vítězem Tata Steel Masters holandským velmistrem Jordenem van Foreestem a není divu, že byla partie vyhlášena za nejlepší v rámci 5. kola. Avšak americkému šampionovi z roku 2018 Samuelu Shanklandovi, který po letošním ročníku pražského festivalu hlásí návrat zpět do klubu hráčů 2700+, stačila jediná nominace, kterou proměnil ve zisk ceny Lubomíra Kaválka za nejlepší partii festivalu. Tou byl souboj ze druhého kola, kdy Shankland porazil svého největšího turnajového rivala Jana-Krzysztofa Dudu. Jak ale sám vítěz poznamenal, ta jeho “TOP partie” je černými s Davidem Navarou, ze které vyšel vítězně ve 3. kole.

Trofej, kterou ztvárnili designéři sklářské firmy Lasvit, tak trochu symbolicky putuje přes Atlantik do druhého domova Lubomíra Kaválka.